29. května 2018

Na kratší nebo delší dovolenou…?

          Tentokrát se sem na blog vracím po trochu delší době, protože jsem na chvíli potřebovala svou pozornost zaměřit spíše na jiné rodinné a "kvalitu života zlepšující" aktivity a události. Povedlo se mi tak alespoň pokročit s několika dalšími (zvelebovacími) úpravami v naší domácnosti, aktivně zvládnout několik akcí ve školce a na dceřiných kroužcích, roztřídit miminkovské oblečení (a posunout ho zase o dům dál…), zvládnout pár menších zdravotních komplikací a především... užít si jednu kratší italskou dovolenou! A právě ta pro nás nezvykle krátká a rychlá dovolená, mě stále přiváděla ke srovnávání a přemýšlení, která délka a typ dovolené je tedy vlastně lepší...

          V poslední době se hodně píše o tom, že se lépe odreagujeme a více si i odpočineme během několika kratších výjezdů v roce než během jedné klasické delší dovolené. Mně se tyto „výkřiky“ nikdy moc nezdály, protože sama preferuji spíše tu jednu klasickou delší (alespoň čtrnáctidenní) odpočinkovou dovolenou… Když se nám ale letos podařilo si udělat i to kratší volno (v mém případě tedy od dcer, které s námi poprvé necestovaly…), mohla jsem si v praxi ověřit, jak to s těmi dovolenými vlastně tedy je. A rovnou mohu říct, že alespoň pro mě ty krátké výjezdy lepší rozhodně nejsou! Tedy… díky i za ně a za to občasné vypadnutí z každodennosti :-), ale za tu delší dovolenou bych je nevyměnila! A to dokonce, i když na tu delší jezdíme s dětmi, takže to vlastně ani relax není…

          Delší dovolená (třebaže jen jednou do roka) má pro mě několik nesporných výhod:
  • hlouběji se odreaguji od všední každodennosti, protože se na delší dobu přesunu myšlenkami někam jinam, do (kulturně i přírodně) jiného prostředí a řeším tak i delší čas zcela jiné věci
  • v klidném tempu zvládnu zkombinovat odpočinek s poznáváním dovolenkové lokality
  • na ochutnávku místních specialit mám více času a nemusím do sebe natlačit všechno během pár dní :-)
  • památky si mohu nejen v klidu prohlédnout, ale také i nasát tamější a často tajuplnou atmosféru místa (a ne až s odstupem doma u fotek…)
  • a především, protože jsem dýl někde v cizím prostředí, tak ke konci se už dokonce i těším domů :-)

          Nevýhodou ale samozřejmě je, že i když si během takové dovolené naprosto odpočinu, tak za pár týdnů už jsem zase v tom všedním kolotoči… a další dovolená se zdá být tak daleko! Pak je fajn si dopřát i nějaký ten kratší výjezd během roku pro ono rychlé dobití baterek a pročištění hlavy. Jen se od něj nesmí očekávat příliš a dopředu je třeba se rozhodnout, jestli bude ten útěk od běžné reality spíše odpočinkový nebo poznávací… protože oboje jaksi nejde. A pro mě je právě takové dilema docela problém – když někam cestuji, tak chci tu cílovou destinaci co nejvíc poznat, a to i za cenu rezignace na ten fyzický odpočinek! :-) Následkem se ale pak stejně vracím domů uhoněná a s pocitem, kolik jsme toho nestihli... Na druhou stranu musím uznat, že alespoň psychicky naprosto odreagovaná, protože pro samé řešení toho, co všechno bychom chtěli za každý den stihnout, stresováním se v dlouhých frontách na památky a rychlým přesouvání se z místa na místo, se mi podaří zcela se odpoutat od běžného každodenního života doma. Prostě najednou je úplně jiný rytmus dne s úplně jinými (spíše příjemnými) problémy…

          Nicméně jsem došla k závěru, že pokud má být několik kratších dovolených opravdu lepších než jedna dlouhá, tak je třeba je brát spíše jako ty odpočinkové... Prostě rezignovat na poznávání místních památek a zajímavostí, ale místo toho se třeba v klidu projít kolem řeky protékající městem a nějakou chvíli si na jejím břehu na lavičce posedět nebo si líně prošmejdit místní krámky s nejrůznějšími suvenýry, dopřát si dlouhé kafe na nábřeží a večer si pak užít procházku městem za svitu pouličních lamp a vnímat večerní atmosféru města. Umím si představit, že takové kratší líné výjezdy do cizích měst s nádechem historie a romantiky by mě i během roku dokázaly pořádně dobít novou energií a nakopnout do dalších běžných dní. Jenže… alespoň mě by někde v nitru stejně děsně štvalo, kolik památek mi mezitím uniká a už bych si plánovala, jak se tam jednou vrátím na delší čas a všechno si to prolezu! :-) 





Žádné komentáře:

Okomentovat