29. května 2018

Na kratší nebo delší dovolenou…?

          Tentokrát se sem na blog vracím po trochu delší době, protože jsem na chvíli potřebovala svou pozornost zaměřit spíše na jiné rodinné a "kvalitu života zlepšující" aktivity. Povedlo se mi alespoň pokročit s několika dalšími (zvelebovacími) úpravami v naší domácnosti, aktivně zvládnout několik akcí ve školce a také pár menších zdravotních komplikací, roztřídit miminkovské oblečení (a posunout ho zase o dům dál…) a především... užít si jednu kratší italskou dovolenou! A právě ta (pro nás) nezvykle krátká a rychlá dovolená, mě stále přiváděla ke srovnávání a přemýšlení, která délka a typ dovolené je tedy vlastně lepší...

          V poslední době se hodně píše o tom, že se lépe odreagujeme a více si i odpočineme během několika kratších výjezdů v roce než během jedné klasické delší dovolené. Mně se tyto „výkřiky“ nikdy moc nezdály, protože sama preferuji spíše tu klasickou delší odpočinkovou… Když se nám ale letos konečně podařilo si udělat i kratší volno (v mém případě od dcer, které s námi poprvé necestovaly…), mohla jsem si v praxi ověřit, jak to s těmi dovolenými vlastně je. A rovnou mohu za sebe říct, že ty kratší výjezdy lepší rozhodně nejsou! Tedy… díky i za ně a za to občasné vypadnutí z každodennosti :-), ale za tu dlouhou hlavní dovolenou bych je opravdu nevyměnila. A to i přesto, že na ni jezdíme s dětmi, tudíž to vlastně ani relax není…

          Delší dovolená (třebaže jen jednou do roka) má pro mě několik výhod:
  • hlouběji se odreaguji od všední každodennosti, protože se na delší dobu přesunu myšlenkami někam jinam, do (kulturně i přírodně) jiného prostředí
  • v klidném tempu zvládnu zkombinovat odpočinek s poznáváním dovolenkové lokality
  • památky si mohu nejen v klidu prohlédnout, ale také i nasát často tajuplnou atmosféru místa (a ne až s odstupem doma u fotek…)
  • na ochutnávku místních specialit mám více času a nemusím do sebe natlačit všechno během pár dní :-)
  • mohu si pořádně prošmejdit místní krámky a pečlivě vybrat suvenýry po nás i pro naše blízké
  • a především, protože jsem dýl někde v cizím prostředí, tak ke konci se už dokonce i těším domů :-)

          Pravdou ale je, že i když si během takové dovolené naprosto odpočinu, tak za pár týdnů už jsem zase v tom všedním kolotoči… a další dovolená se zdá být tak daleko! Pak je fajn si dopřát pro rychlé dobití baterek a pročištění hlavy i nějaký ten kratší výjezd během roku. Jak jsem ale letos zjistila, je třeba od něj nečekat zázraky a dopředu se rozhodnout, jestli ten útěk z každodennosti bude spíše odpočinkový nebo poznávací… Skloubit oboje totiž nejde! Podle mého zvyku "vidět v cílové destinaci toho co nejvíc", jsme vzali tamější památky útokem, čímž nám ale samozřejmě nezbylo už příliš času na odpočinek! :-) Domů jsme se tak vrátili uhoněni a s pocitem, kolik jsme toho nestihli... Na druhou stranu musím uznat, že alespoň psychicky naprosto odreagovaní, protože pro samé řešení toho, co všechno bychom chtěli za každý den stihnout, stresováním se v dlouhých frontách na památky a rychlým přesouváním se z místa na místo, se nám podařilo zcela se odpoutat od běžného každodenního života doma. Prostě najednou byl úplně jiný rytmus dne s úplně jinými problémy…

          Pokud má být tedy pro celkový relax těla i mysli lepší spíše těch několik kratších dovolených, je třeba je brát jako hlavně ty líné odpočinkové... Prostě rezignovat na honbu za poznáváním místních památek a zajímavostí, ale místo toho jen tak nasávat atmosféru místa. V klidu se třeba projít kolem řeky protékající městem a nějakou chvíli si na jejím břehu na lavičce posedět nebo si líně prošmejdit místní krámky s nejrůznějšími suvenýry či si dopřát dlouhé kafe na nábřeží a večer si pak užít procházku městem za svitu pouličních lamp a vnímat večerní náladu města... Umím si představit, že tyto kratší líné výjezdy do cizích historicky - romantických měst by mě během roku dokázaly pořádně dobít novou energií a pozitivně nakopnout do dalších běžných dní. Jenžealespoň mě by někde v nitru stejně děsně štvalo, kolik památek mi mezitím uniká a už bych si potichu plánovala, jak se na to místo jednou na delší čas vrátím... a všechno si to tam pořádně prolezu! :-) 





Žádné komentáře:

Okomentovat