10. ledna 2018

O novém začátku (a o tomto blogu)…



          Dnešní příspěvek o roce minulém a o začátku roku letošního jsem chtěla psát (samozřejmě) o pár dní dřív, nicméně se zatím zdá, že nový rok se rozhodl pokračovat ve šlépějích roku odcházejícího – a tak mě opět skolila nemoc. A když už je tedy ten nový rok – nový začátek, tak jsem si řekla, že to s tou nemocí zkusím tentokrát i já jinak – nově. Loni jsem jela v módu „nemám čas polehávat s každou nemocí“ a výsledkem byla neustále se vracející zdravotní indispozice (i když vzhledem k tomu neustále šedivému a pochmutnému podzimně-zimnímu počasí, kdoví jestli to bylo jen tím, že…). Letos to zkouším tedy opravdu vyležet… A popravdě řečeno, po těch všech vánočních přípravách se mi ten odpočinek (i s evidentním důvodem) celkem hodí :-) Konečně si můžu udělat takové svoje druhé „Vánoce“, kdy se s teplým čajem, dekou a knihou (od Ježíška samozřejmě) můžu natáhnout do svého koutku gauče. Zapálit si pár svíček (pro ten Hygge pocit…) a do aromalampy nakapat citron nebo eukalyptus (příp. levanduli) a užívat si ty dlouhé zimní večery… Holky se zdají být po Vánocích taky nějaké unavené (nebo je to tím vyčerpávajícím počasím?), protože mi to zatím tolerují.

           Ale zpět k tomu, o čem jsem dnes chtěla psát. Na přelomu roku si pokaždé rekapituluji, jaký byl ten rok právě se loučící a zároveň si už představuji, co mě asi čeká (a občas nemine) rok následující a začínám si taky už plánovat co, kdy a jak :-). K loňskému roku obecně můžu říct, že naštěstí nebyl nijak dramatický (oproti roku 2016 to byla v podstatě – až na pár menších komplikací a nepříjemností – vlastně taková klidnější procházka), na druhou stranu nebyl ani nijak zvlášť „růžový“ – řekla bych, že prostě „byl“. Věci šly svým někdy více někdy méně příjemným tempem a směrem, ale aspoň nevyžadovaly jakékoli vypětí sil (možná měl být loňský rok trochu odpočinek po tom jemu předešlém?). I když… je pravda, že ke konci roku jsem se trochu už přibližovala k vypětí sil fyzických – jak rok plynul, nabíral na sebe stále víc a víc povinností a věcí k řešení, a tím pádem čas na relax se stále odsouval „až na pak“…  Nakonec jsem si to pravděpodobně vybrala těmi (skoro neustálými) nemocemi v poslední čtvrtině roku!

          V jedné věci byl ale pro mě uplynulý rok přínosný – konečně jsem začala zase víc psát, systematičtěji se věnovat tomuto blogu a i díky psaní příspěvků se nejen odreagovávat od každodenních povinností ale také zkoušet si i různá témata. Vím, že v posledních měsících to tady na blogu vypadalo s frekvencí psaní příspěvků všelijak :-), ale bylo to dáno několika komplikacemi:
  •            Nedostatek času. Blog jsem si zakládala především proto, že jsem chtěla psát… procvičit se v jiném stylu psaní, realizovat se a také se odreagovat vypsáním se. Jenže napsat trochu delší text, který má „hlavu a patu“ a je (snad) i dobře čtivý :-), zabere prostě svůj čas. A ten já zvláště v druhé půli roku přestávala mít, především už jsem nezvládala si najít pár hodin na psaní týden co týden. Totiž… naše mladší dcera už zase tak malá není a kromě toho, že vyžaduje víc pozornosti, je s ní už i možné víc věcí podnikat (vyrábět, rozvíjet dovednosti…) a protože i naše dcera starší už je taky starší (kupodivu, že :-)), začíná mít svoje koníčky – a tak bylo občas kumšt to vše časově skloubit. Do toho se u nás od podzimu zabydlely nejrůznější nemoci nás všech a navíc se i sešlo několik důležitějších větších rodinných akcí… Dostat se pak k odreagování se na blogu se mi nedařilo (i dostat se na internet vyžadovalo urvat si čas pro sebe). Mohla jsem sice na blog hodit občas jen pár fotek a k nim popisek, ale jednak mám blog především kvůli potřebě sem tam něco napsat a pak to také ještě naráželo na problém se zaměřením blogu…
  •       Zaměření blogu. Když jsem předloni přemýšlela, o čem bych vlastně chtěla a mohla psát, měla jsem trochu problém… O svém oboru jsem psát nechtěla, protože mi to nepřišlo jako vhodné téma pro blog a pro relax :-) Zkusila jsem tedy začít psát taky jeden z takových těch lifestyle blogů, které ráda sleduji (a jejichž autorky obdivuji :-)). A popravdě mě to i bavilo, jenže jsem brzy narazila na svůj blok… soukromí. Nejsem typ člověka, který rád veřejně zaznamenává svůj život a domácnost, prostě mám ráda svoje soukromí. No… a když se o slovo začne hlásit cenzura (i ta vlastní), tak už nejde uvolněně psát. Nevadí mi na blog občas něco hodit z mého života, když se to hodí i k tématu… ale necítila bych se dobře, postavit na tom právě celý blog.

          A tak jsem se na přelomu roku dostala na několik křižovatek, na nichž bych se měla rozhodnout, jakou cestou se dál vydám. Jednou křižovatkou je právě tento blog, na který bych chtěla určitě přispívat dál, protože – i když jsem na něj v posledních měsících psala spíše sporadicky – bavil mě :-) a taky mě bavilo hledat ten svůj směr… A zatím to vypadá, že se pro letošek přesunu spíše od zaznamenávání svého života k zaznamenávání toho, co právě řeším nebo se mi honí hlavou…

          V tomto roce mě taky čeká několik změn, především mi bude už (to to uteklo) končit rodičovská „dovolená“ a do školky (i když zatím jen do malé soukromé školičky) bude nastupovat i naše mladší dcera. A obojí se může a pravděpodobně i projeví na blogu. Možná v tématech, možná v čase a prostoru, který mu budu moci věnovat… To v tuto chvíli nevím. A sama jsem zvědavá, jak na tom na konci letošního roku budu já i můj blog :-)

Takové "krásné" počasí posledních týdnů...

Dodatečně Vám přeji do toho už letošního roku hodně pohodových chvil s šálkem dobré kávy (nebo čaje... či co je každému libo :-) ), zdraví a normálního (= příjemnějšího) počasí!


  


Žádné komentáře:

Okomentovat