22. ledna 2018

Malé děti prostě nemají čas… na hraní!

          Píše se o tom v poslední době snad ve všech lifestylových časopisech a já si ty články o zaneprázdněnosti už i malých dětí pokaždé z jakési zvědavosti čtu a ještě donedávna jsem nad nimi kroutila nevěřícně hlavou. Přišlo mi to až moc nadsazené, nereálné a zkrátka jsem měla dojem, že zase někdo dělá z komára velblouda. No… tak už si to nemyslím! A obzvlášť si to uvědomuji teď v zimním čase, kdy se většina trávení volného času odehrává přece jen pod střechou a v teple. V tomto ročním období nestačí jen vyjít s dětmi ven na nejbližší hřiště, někoho tam potkat a pohrát si (myslím ty děti :-)), ale je třeba se s dalšími rodiči a jejich potomky předem domlouvat na zorganizování návštěvy nebo nějaké společné akce. A během posledních měsíců zjišťuji, že je to opravdu docela oříšek.

          Vyrůstala jsem (asi jako většina z nás) v době, kdy bylo běžné, že jsme si jako děti prakticky každou volnou chvíli hrály s dalšími dětmi z blízkého okolí a o většině víkendů děti z blízkého okolí pro změnu nahradily děti rodinných známých z okolí vzdálenějšího. Nikdo (z dospělých) nám do hraní nezasahoval, neustále nám něco nepodával, nekontroloval. A pravda… kolikrát nás ani nehlídal :-). Ale mělo to své kouzlo, dospělí si povykládali a odpočinuli a my děti se – jak se dnes běžně říká – „socializovaly“ (…ano, dnes si už děti nehrají, ony se socializují!). A začínám si uvědomovat, že v dnešní době už to tak snadné není…,  že si moje holky takové chvíle se svými kamarády užijí jen občas, výjimečně. Protože už ani malé děti dnes nemají na obyčejné hraní čas!

          Najít v zimním období (alespoň mezi našimi známými s malými dětmi) někoho, kdo má volný víkend, začíná být pro mě totiž nadlidský výkon. O několika volných víkendech v měsíci pak ani nemluvě (= na to už se ani neodvažuji zeptat). Většinou se mi dostane jedné ze dvou odpovědí (nepočítám-li tedy nemoci):
  •        „jsme mimo město“ (na lyžování, na horách, na prodloužený víkend, na návštěvě…)
  •           „už něco máme“ (výlet, představení, výstavu, zábavný park, nakupování, setkání se se známýma po dlouhé době, narozeninovou party, karneval, den otevřených dveří, otevírání čehokoli, kurz čehokoli…)

          Zvláště druhá odpověď mě ze začátku kolikrát „šokovala“, ale tehdy ještě proto, že jsem o dané akci (často navíc v okolí) ani neměla tušení :-) Abych tedy nevypadala jako ignorant a matka, která připravuje děti o tolik“ zážitků, jsem si ten Facebook (= zdroj informací o akcích) taky založila a samozřejmě vlezla hned do příslušných skupin informujících o tom, co kdy kde se bude dít. A netrvalo dlouho a Facebook mi otevřel oči… jen trochu jinak. Brzy jsem zjistila, že snad každý den se pořádá nějaká akce, představení nebo výstava pro děti. Kdo nechce sedět doma, stačí zapnout Facebook a může si naplánovat program v podstatě od pondělí do neděle. Navíc když se vám nabízí tolik nejrůznějších aktivit, které ještě většinou vypadají tak lákavě, je těžké jim odolat… A právě někde mezi tím probíráním se nejrozmanitějšími nabídkami pro děti a jejich tříděním, co by se nám mohlo líbit, mi to docvaklo :-) Když budeme taky obrážet víkend co víkend kdejakou akci, tak kdy pak budou mít holky čas na „jen tak“ hraní? Kdy zažijí tu nudu, aby musely zapojit svou kreativitu a samy zjistit, co je baví a naplňuje? A i z jiného úhlu pohledu – když se budou každou chvíli něčeho účastnit, užijí si to ještě vůbec? A odnesou si z toho něco, když ten zážitek nebudou mít vlastně ani kdy v sobě zpracovat?

          I když tedy Facebook pro přehled akcí a událostí v okolí používám stále, vybírám jen ty opravdu pro holky zajímavé vzhledem k jejich momentálním zájmům a jen jednou za čas. Vyhýbám se tomu, aby měly naplánovaný celý víkend, protože bych chtěla, aby měly čas si i jen tak pohrát doma nebo venku, aby si odpočinuly od školky a hlavně, aby měly kdy všechny ty zážitky (ze školky, z kroužků, z předešlých akcí) zpracovat. A v neposlední řadě, aby měly čas na to bezstarostné hraní si s kamarády. Jenže… právě ti kamarádi na hraní se staly kamenem úrazu! Můj pohled na volný víkend se mnou totiž asi ostatní nesdílí… A tak, i když naše holky mají kolem sebe dost dětí, se kterými by se dalo pohrát, s žádným z nich si hlubší přátelství nebudují, protože se vlastně skoro nevídají. Leda občas na kroužku nebo právě na nějaké té akci, kde si ale zase samovolně nepohrají, protože se prostě jedná o organizovanou zábavu.

          Holky si proto v tomto ročním čase hrají většinou o víkendech (nejsme-li zrovna mimo město nebo na nějaké té události, že :-)) jen spolu samy. A když si nemají delší dobu s kým pohrát, tak mi nezbývá, než je vzít na nějakou tu akci pro děti. Sice ty děti, které tam poznají, už víckrát neuvidí, ale jsou chvíli aspoň mezi nimi = socializují se, neizolují se! Začínám konečně chápat používání toho termínu socializace dětí – dnes už se na budování hlubšího kamarádství mezi dětmi asi nehraje, a tak kamarádství nahradila ona socializace mezi vrstevníky… (Alespoň se zatím ještě děti mohou potkávat ve školkách, kde je snad pro kamarádství ještě místo a čas. Ovšem… jen do odpoledne, pak už jsou na rozvrhu zase kroužky!)

          A i když chápu, že všestranný rozvoj dětí je dnes žádaný a obecně prospěšný, přijde mi také prospěšné nechat (zvláště malé) děti si i samostatně vytvářet svá přátelství. Ale na to by potřebovaly mít častěji „ve svých diářích“ volno. A hold… Facebook nabídku volných chvil na hraní si s kamarády zatím nikomu nepřipomíná…

Zdroj: Pinterest (http://blulilly.tumblr.com/post/105636648738)

Žádné komentáře:

Okomentovat