24. října 2017

Jak si zpříjemnit nestíhání…

          Uznávám, zní to divně. Ve dnech, kdy se toho sejde nějak víc a jen se „běhá“ od vyřizování jedné záležitosti ke druhé, není na pohodovější chvilky prostě čas. Ale i přestože to propojení šíleného pracovního tempa a všudypřítomného napětí ze stresu s příjemnějšími pocity zní absurdně, jde to… nebo alespoň částečně to jde. Když totiž člověk občas nestíhá a ví, že má toho tolik, že ještě pár dní (v lepším případě) se nezastaví, má – jako ve všem podobném – na výběr: buď se bude rochnit v sebelítosti a pár dní chodit jako zosobněné neštěstí nebo zamračený vztekloun anebo se se situací prostě smíří, spěch vezme na pár následujících dní jako součást života a bude se snažit si ten kvalt alespoň trochu zpříjemnit. A nebyla bych to já, abych si nevybrala tu druhou možnost :-)

          A to zpříjemnění ale myslím spíše na té vnitřní pocitové úrovni, nikoliv rady s organizací času a podobného uspořádání si svých záležitostí. Každý si stejně čas nakonec zorganizuje podle sebe a podle toho, kolik která věc času potřebuje – navíc, když se člověk snaží udělat věci rychleji, tak se zákonem schválnosti komplikují a času potřebují nakonec ještě víc… Kromě toho je to evidentně i hodně individuální, čímž teď reaguji především na radu, kterou jsem se nedávno dočetla v jednom článku. Podle jeho autorky si stačí v těch uspěchaných dnech nechat na domácnost jen 20 min denně, protože za tu dobu se dá stihnout rychle vysát, utřít stůl a umýt linku a umyvadlo! No… já díky tomu článku pochopila, proč někdy nestíhám – za 20 min vážně tohle všechno nezvládnu!

          Když mám tedy občas všech těch věcí, co se mají vyřídit, zařídit, vyřešit, nachystat, uklidit atd., nad hlavu a za sebou už i nějaký ten výbuch vzteku ze zoufalství (i upustit páru je někdy potřeba…), tak se s tou nově nastalou stresovou situací – ač nerada - začnu smiřovat. Ale taky zároveň vymýšlet, jak to udělat, abych to fyzicky i psychicky náročnější období nejen ve zdraví, ale i v relativní pohodě ustála.

I burčák dokáže pěkně zklidnit roztěkanou mysl :-)

Plně se soustředit jen na danou činnost
          Hodně záleží na tom, jak se ke všem těm činnostem a aktivitám, které prostě musíme, postavíme. Sice se dá od všeho „odpojit“ a jen skákat od jedné věci ke druhé a nějak to prostě přežít, jenže mám dojem, že to celou situaci spíše zhoršuje. Lepší je se naopak na ty činnosti plně soustředit. Ve většině případů jde stejně o aktivity, při kterých se ani nedá dělat nic moc jiného, takže by bylo škoda ty věci nedělat alespoň naplno. Při vaření přemýšlet, čím jídlo pro tentokrát (rychle) vylepšit – zkusit nové koření, bylinky nebo jiný způsob přípravy, k žehlení si dát skleničku (nebo dvě…) dobrého vína, při ranní cestě kamkoliv vdechovat čerstvý ranní vzduch a kochat se probouzející přírodou (nebo městem), při nákupu si koupit něco nového (nebo tabulku dobré čokolády) a po cestě zpátky si to vychutnat. A samozřejmě večer k dodělávání toho, co se nestihlo přes den, si zapálit vonné svíčky nebo aromalampu s příjemnou uklidňující vůní.

Najít si (nějak) svou chvilku
          I když se naprosto nestíhá, je dobré, najít si během dne alespoň pár minutek na jakoukoliv svoji oblíbenou činnost. Pro mě je to chvilka na klidné vypití si svého šálku kávy :-), pro jiného to může být šálek čaje nebo pomalé vychutnání si své oblíbené čokolády (nebo vychutnání si všeho dohromady!). Jde o to mít za den alespoň jednu takovou chvíli, u které se dá vypnout a dopřát si pocit, že se svět na moment zastavil. Popravdě málokdo sice dokáže na povel úplně vypnout, tudíž myšlenky se budou stále rozbíhat všemi směry, ale aspoň si člověk trochu odpočine. A hlavně jde také o to, že se na tu chvíli těšíme, protože přece – s  motivací jde všechno líp :-)

Nedělat nesmyslné věci
          Ve chvílích, kdy opravdu nevím, kam dřív skočit, neurovnávám už v dětském pokoji hračky zpět na své místo a pár dní prostě po nich všichni šlapeme :-) Ano, stálo mě to pár pokusů – omylů, než jsem si uvědomila, že je to opravdu ztráta času! Když jsem si totiž mezitím tím vším, co nutně „ještě musím…“, nějak našla čas a všechny hračky zase hezky a rychle naskládala zpět na svá místa… a za dvě hodiny to tam vypadalo stejně jako před mou snahou o pořádek (ne-li hůř…), tak mi toho zbytečného času a vynaložené energie bylo docela líto. Obecně to ale platí třeba i při chystání večeří a obědů – proč se mermomocí s něčím vyvařovat, když se to dá občas řešit i jednodušeji? Pro tyto chvíle je fajn mít něco zamraženo, příp. i ta občasná objednaná pizza je taky řešení a ještě si na ni všichni i většinou pochutnají :-)

Delegovat na ostatní
          Tento bod není jednoduchý, a to hned ze dvou důvodů. Jednak je nutné najít v okolí někoho, na koho se dá pár věcí hodit, aniž by se ale pod náporem nových povinností nesesypal ten dotyčný. A pak si člověk musí pořešit i sám v sobě ty nepříjemné pocity, že přidává práci někomu dalšímu, kdo má sám toho beztak hodně. Proto na tento krok dojde většinou až ve chvíli, kdy si přiznám, že bych momentálně potřebovala dělat tři věci zároveň… Na druhou stranu je lepší si říct o pomoc dřív, než dojde k výbuchu nervů a ostatní se stanou terčem nahromaděného hněvu. Většinou je pro ostatní výhodnější, když mohou spíše s něčím pomoci, než být místo toho účastníky dusné atmosféry…

Před spaním si něco přečíst
          Myslím, že většina z nás má problém se na povel zklidnit (já tedy určitě). Tím spíš, když se celý den někde běhá, něco dělá a obecně prostě spěchá… A když si pak večer člověk vystresovaně lehne do postele, tak by nejraději i rychle usnul. No… a to je zaručený způsob, jak další tři hodiny neusnout! Na to pomáhá se začít pomalu zklidňovat už před ulehnutím do postele a nejlepší je k tomu účelu právě četba. Mozek se začne soustředit na něco jiného, zklidní se a tím, že začneme přemítat nad čteným problémem nebo příběhem, se trochu odpojíme od toho uspěchaného dne. Stačí jen chvilka, jeden článek v časopise, jedna kapitola v knize…

A samozřejmě těšení se z maličkostí

          Z každé výrazně odškrtnuté věci, která už je vyřešená či hotová (aby bylo vidět, že náš kvalt má smysl), z té malé chvilky na kafe nebo z čehokoliv jiného oblíbeného… Z chvíle, kdy děti konečně usnou a na ty všechny po večeru dodělávané činnosti je aspoň ticho a klid. Z té objednané pizzy nebo z toho, jak se nám to s obědem tentokrát podařilo šikovně vyřešit :-) A především z víry v to, že se situace zase za pár dní uklidní... Protože nic netrvá věčně…   


2 komentáře:

  1. A taky si říct, že když nejde o život jde o h......:-)
    O všem? Ovšem!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, jasně... ale chtěla jsem se trochu rozepsat :-) Pěkný večer, P.

      Vymazat