28. srpna 2017

Poloostrov Kamenjak (Istrie)

          Pokaždé, když vyjíždíme na naši tradiční dovolenou k moři, si plánujeme jak – kromě pobytu na pláži (od té doby, co cestujeme i s našimi dcerami, jsme na odpočinek a opalování se rezignovali) – navštívíme i pár zajímavých míst v okolí. Válení se (= nyní onen pobyt) u moře máme sice moc rádi, ale potřebujeme ho občas proložit i nějakým výletem. Jednak kvůli změně (abychom se nezačali po pár takových „válecích se“ dní nudit), ale hlavně čistě proto, že rádi cestujeme, navštěvujeme města, památky, nejrůznější vyhlídky a především nás baví výlety do klidné přímořské krajiny žijící si ještě svým poklidným tempem… A samozřejmě – čím víc zeleně a míň civilizace, tím líp…

          A zjistili jsme, že i na Istrii (dál jsme si letos ještě s našimi holkami netroufli), se takové čistě přírodní, člověkem zatím skoro nedotčené místo nachází. Je sice fakt, že o rozjímajícím tichu se tady moc mluvit nedá, protože v turisticky hojně navštěvovaném Chorvatsku, jsou turisté zkrátka všude… nicméně i přesto má tady člověk k odpočinutí si od rušné civilizace ve volné přírodě přeci jen blíž.



          Poloostrov Kamenjak se nachází na nejjižnějším cípu Istrijského poloostrova a jedná se vlastně o chráněnou krajinnou oblast. Není zde žádná výstavba, jen středomořská krajina, prašné cesty, zátoky, pláže a moře… Autům je sem vjezd sice povolen, avšak za poplatek. Chodci a kola mají vstup zdarma. Poloostrovem se táhne několik prašných neasfaltovaných cestiček a je jen na návštěvnících, kterou se rozhodnou jet/jít. Podle nálady se může člověk vydat na některou z mnoha menších pláží, na vyhlídku, na naučnou stezku po stopách dinosaurů nebo obdivovat podmořské jeskyně, případně s malými dětmi do zookoutku… anebo si prostě jen tak chodit a kochat se přímořskou krajinou a výhledy na otevřené moře.

          A já jsem tady našla to, co na dovolených 
nejraději vyhledávám (a nevěřila jsem, že je to možné i v masivně navštěvovaném Chorvatsku) – odpočinek od rušné civilizace (no… když si odmyslím všechna ta auta). Je zvláštní, jak stačí ujet pár kilometrů od přeplněných turistických letovisek a naskytne se člověku jiný svět. Místo asfaltu a betonu jsou v něm jen zaprášené cestičky, nejsou tady žádné budovy, obchody ani restaurace, ale místo toho je tady plno pláží ještě nezasažených návaly turistů a s krásně průzračnou vodou, meditativní výhledy na nekonečnou mořskou hladinu a keře, stromy a rostliny volně si rostoucí, kde je jim libo... Kromě uklidňujících vycházek kolem pobřeží nebo opalování se v klidu a relativním tichu na pláži (nejsou-li zrovna poblíž naše holky…), lákají k odpočinku i stinná místečka pod olivovníky (a pro úplnost dodávám, že poloostrov je vyhledáván i pro skvělé podmínky pro windsurfing – nicméně tato oblast sportu se mně netýká :-)).
    
          My, protože jsme ještě netušili, jaké všechny možnosti poloostrov nabízí, jsme na něm strávili jen půlden. Bohužel jsme si výlet nechali až na volný den ke konci dovolené a navíc jsme jeli i nedostatečně vybaveni (plavkami a dalšími koupacími proprietami…). Ale umím si představit, že bychom tady trávili i několik dní naší dovolené - chodili bychom se koupat pokaždé na jinou pláž, procházeli se bujně rostoucí vegetací s krásnými výhledy na okolní ostrůvky, meditovali v olivových hájích nebo si jen tak poseděli v baru… 
           
          Nicméně i ten půlden stačil na kratší odpočinek od všudypřítomných turistů a civilizace obecně, nadýchání se svěžího mořského vzduchu a rozšíření mé sbírky o další fotky nádherných krajinek s mořem a zelení :-) A i adrenalin jsem si užila… Ty prašné cestičky jsou totiž natolik přírodní a úzké, že je občas o nervy se vyhnout s protijedoucím autem a neodřít si přitom lak na autě o zaprášené větvičky keřů čnících do cesty. Anebo, když se vydáte po jedné takové úzké uličce někam… nevíte kam… a hlavně nevíte, jestli se budete moct na jejím konci s autem otočit nebo to budete muset celé zpět vycouvat.

          Ale o tom tyto výlety do nedotčené přírody mimo zásah civilizace jsou – člověk se soustředí jen na přítomný okamžik a na to, co mu příroda ukazuje a říká…




2 komentáře:

  1. Pavli, tak na takovém místě by se mi moc líbilo. Chorvatsko mám ráda, také jsme jezdívali na Istrii, do Rovinje, ale vadily mi právě ty všudypřítomné návaly turistů, člověk si zde moc neodpočinul. :) Tenhle poloostrov však vypadá jako ráj, to by bylo něco, koupat se pokaždé na jiné pláži, kde neleží hlava na hlavě! :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc díky za komentář (v poslední době to tady trochu zanedbávám) :-) Poloostrov určitě stojí za výlet (i se sem vracet po více dní) - sice i tady byli turisté, ale na té rozloze se tak nějak rozprostřeli, že tam byl v podstatě klid :-) A k tomu ta příroda, moře a pláže... Jako odpočinek od přeplněných letovisek ideální :-)

      Vymazat