4. srpna 2017

I „dovolená“ s malými dětmi se dá užít

          Jen je třeba na ni od počátku nepohlížet jako na dovolenou… a především od ní neočekávat odpočinek a dobití fyzických (a někdy i mentálních sil), protože to se opravdu konat nebude. A úplně nejlepší je, když se ten delší pobyt mimo domov (= mimo komfortní zónu) ani nenazývá tím zavádějícím slovem dovolená, ale prostě jen cestováním… cestováním s malými dětmi.

          Možná i z toho nepochopení, o čem vlastně „dovolená“ s malými dětmi je, se občas klubou negativní názory na přítomnost malých dětí na dovolených. Podle těchto negativistů si prý nikdo z členů rodiny takovou dovolenou neužije, rodiče si neodpočinou, pořád jen za dětmi lítají, musí je stále hlídat a vystresovaně po nich ječí… Jenomže o odpočinku rodičů „dovolená“ s malými dětmi ale přece není. Samozřejmě, že si s malými dětmi neodpočinu (na dovolené ani doma), nervy mám občas opravdu na pochodu (stejně tak doma) a stále na ně dohlížet taky musím (to ale i kdekoliv jinde). Tudíž je jasné, že dobíjecí odpočinek se nebude konat ani doma ani v cizině :-) Na cestování s dětmi si užívám úplně jiné věci, které mě dobíjí spíše po jakési té psychické stránce, a kvůli kterým bych se toho nechtěla vzdát… Na společném cestování si totiž užívám především to, jak jsou holky šťastné, usměvavé, jak si vesele kopou v moři a hází po sobě písek (no… v případě kamenité pláže by to až tak veselé nebylo…), jak se vždycky těší na další den, jak je všechno okolo zajímá, jak sbírají zážitky a každý večer jsou nabité novými dojmy… A pro mě je navíc dobíjející už samo o sobě vědomí toho, že jsme celý ten přesun (tam a zpátky) všichni ve fyzickém a relativně i mentálním zdraví zvládli, že jsme všichni bohatší o nové zážitky a zkušenosti a taky, že jsme zvládli být všichni delší čas spolu (a „nepozabíjet se“).



          Uznávám však, že pro mě dovolená s malými dětmi není až takovým strašákem, protože mám cestování ráda především kvůli poznávání nových míst a odpoutání se od každodenní reality. Fyzický odpočinek pro mě není až tak důležitý, tudíž jím kvalitu dovolené neměřím :-) A jelikož občas zkouším myslet i pragmaticky (obzvláště co se týče užití si cestování), tak jsem si vytvořila pár pravidel, podle kterých vybírám lokalitu pro naši „dovolenou“, abych si i já na tom cestování užila to svoje oblíbené.
Dobré tedy je, když:
  •          v místě dovolené není moc památek a přírodních krás k vidění. Rada sice od člověka, co rád cestuje, málo očekávatelná, avšak neplodí zklamání… Je jasné, že s malými dětmi se toho moc nestihne a mne by bylo hodně líto, kdybych něco zajímavého nestihla vidět nebo navštívit. Lepší je vybrat takové místo, kde se v okolí nabízí možnost spíše jen pro jeden dva výlety. A když se to ještě tváří, že by mohly zaujmout i ty malé společníky, je vybráno…
  •          dovolená je delší než týden. Za týden se totiž nic nestihne (za týden bychom toho moc nestihli ani bez holek) a po jednom týdnu se snad ani nechce nikomu domů. Kromě toho, s dětmi jde všechno pomalu – pár dní trvá, než se jim usadí nějaký režim dne, než si zvyknou na novou situaci, na nové okolí… a pokud se má stihnout i nějaký ten výlet, tak při pobytu na jeden týden by z toho byly akorát tak rozčarované a dovolená by se změnila opravdu ve stres pro všechny. Nám se osvědčily dva týdny, protože za tu dobu si všichni dokážeme užít moře, jakž takž poznat městečko a okolí, zvládnout v klidu pár výletů a dostatečně se odpoutat od každodenního života doma… A navíc po nepřetržitých dvou týdnech v malém bytě s dvěma malými dětmi se už člověk domů celkem i těší :-)
  •                přímo v místě pobytu je (jakákoli) zábava pro děti. Hodí se nejen jako pojistka, kdyby se nedalo kvůli počasí nebo čemukoli jinému koupat, ale i jako odměna za klidný průběh výletu (ať už na důležitou památku nebo jen do obchodu…). A taky… copak se dá jet s malými dětmi někam, kde nejsou v okolí skluzavky, trampolíny a prolézačky? S těmi našimi rozhodně ne...
A kromě těchto kritérií, které se hodí si pohlídat ještě před výběrem dovolené, jsem si už za jejího chodu (někdy metodou pokus-omyl) vytvořila ještě pár vlastních pravidel pro její „pohodovější“ průběh. Pragmaticky čistě proto, aby se alespoň nějak daly skloubit požadavky holek na příjemně strávenou dovolenou s těmi mými. Nakonec se mi ukázalo jako důležité následující:

  •                trvat na svém volném čase. Někdo tu potřebu nemá, ale já prostě potřebuji přes den na chvíli vypnout a odpojit se od toho být neustále ve střehu… tím spíše na „dovolené“. Naštěstí naše mladší ještě potřebuje po-obědního šlofíka, tudíž naše starší byla v té době odkázána na to, si hrát sama s čímkoli kromě mne, protože já měla svůj čas na šálek kávy… A kupodivu to dcera respektovala, asi jsem vypadala opravdu neoblomně :-)
  •         na výlety se vyzbrojit sladkostmi nebo drobnými hračkami. Protože když si člověk chce tu starodávnou památku opravdu hodně prohlídnout a děti by se viděly raději už na tom hřišti vedle té památky, nezbývá, než je prostě nějak účinně zaměstnat. Pojídání něčeho dobrého nebo vytáhnutí dávno zapomenuté (či nové) hračky se celkem osvědčovalo.
  •             respektovat denní rytmus holek. Děti si svůj rytmus drží prostě i na dovolené a zkuste jim ho nabourat! Pak můžete z pláže utíkat se šíleně řvoucím dítětem, protože se mu chce děsně spát, ale na té pláži prostě kvůli plno podnětům usnout nemůže…
  •             volit kavárny a restaurace s dětským koutkem. K tomu snad není co dodat :-)
  •             ignorovat ostatní, když dítě ječí. Zvláštní je, že především (někteří) turisti mají tendenci sjet rodiče řvoucího dítěte pohledem, zatímco místní obyvatelé to prostě neřeší anebo se naopak snaží ječící dítě rozveselit. Nicméně jsem si zvykla se tím nezabývat, protože těch turistů se ta zvýšená hladina hluku týká jen pár minut… A kromě toho, malé děti prostě už ze své podstaty občas křičí, tak proč se kvůli tomu izolovat od lidí…
  •             večerní posezení u vína (nebo čehokoli alkoholického). Ostatně, kdy taky jindy než na dovolené je lepší příležitost zakončit každý den příjemným poklábosením u sklenky místního dobrého vína? (A někdy je to i potřeba pro setřepání některého ze šílenějších dnů…)
  •             užít si i poslední den. Prý si tvoříme pozitivní nebo negativní vzpomínku na určitou událost i podle toho, jak celá skončila. A tak už z toho důvodu bylo fajn si i na poslední den dovolené naplánovat něco pěkného a neprožít ho jen ve stresu z balení.
         
          Tento seznam byl nakonec jakýmsi kompromisem mezi tím, co bylo důležité pro mě (a manžela) a tím, co naopak pro holky, abychom si dokázali „dovolenou“ všichni užít a po celou její dobu smysluplně fungovat :-) A i když to někdy (dost) skřípalo a nervy na pochodu jsme měli občas komplet všichni, většinou ta pravidla fungovala a dovolenou jsme si snad užili. Alespoň já tedy určitě, protože – právě i díky holkám – jsem se na chvíli dokonale odpojila od reality tady doma. Ono taky, když se člověk soustředí kromě svého přivykání si na nové prostření ještě na přivykání holek a jejich zážitky a neustálé požadavky, tak si na každodenní rutinu doma ani nevzpomene. A na nějaký internet nebo všednodenní problémy už vůbec ne… Prostě se řeší jiné věci v jiném prostředí. A to vypadnutí ze zajetých kolejí mám na cestování právě ráda. A když se cestuje ještě s malými dětmi, tak to napojení se na úplně jinou vlnu je zaručené :-)


          A i nějaká ta památka a pár výletů za krásami přírody se zvládlo. Tak, co víc si může člověk od cestování s malými dětmi přát, že...


Žádné komentáře:

Okomentovat