8. května 2017

Opět o (dětských) knížkách

          bude dnešní příspěvek… Jednak proto, že psát o knihách mě posledně bavilo :-) a jednak jsem se k nim v posledních dnech zase dostala o něco častěji. A opět díky naší mladší – i když tentokrát ne kvůli tomu, že by si svůj čas krátila jejich vyhazováním z naší knihovničky (i když vzhledem k počasí by se nebylo co divit…), ale protože byla nemocná a musela zůstat pár dní doma. Tak jsme se občas bavily prohlížením dětských knížek a někdy se k nám přidala i naše starší... Nakonec to většinou skončilo tak, že jsem předčítala starší dceři příběhy z jejich oblíbených knih, zatímco mladší (která u této ne-akční aktivity vydrží vždycky jen chvilku) se vrhla na dětskou knihovničku, postupně její obsah vyskládala na zem a v rychlosti si všechno „pročetla“…

          Takže: z knížek pro nejmenší, ze kterých se mi nejlépe četlo oběma holkách a obě u toho dokázaly nějakou dobu vydržet, mám nejraději ty říkadlové s pěknými malovanými obrázky. U nás frčela především známá říkadlová knížečka O veselé mašince, je pěkně ilustrovaná s veršovanými příběhy, pěkně a svižně se čte :-) Sofi ji měla moc ráda - i když musím přiznat, že ona má ráda vláčky a mašinky obecně, takže knížka ji ladila do noty… Naše mladší s ní teprve začíná, tak uvidíme, jak zapůsobí na ni… Já osobně si ji ale taky oblíbila a tím, jak jsem ji ve své době pořád dokola četla naší starší, tak ji umím i zpaměti a cituji z ní na požádání :-)

          Z říkadlových knížeček jsme si ještě oblíbily sérii tří/čtyř knih s nejznámějšími českými říkadly. Každá knížečka obsahuje pár krátkých říkadel jakoby k jednomu ročnímu období a jsou doprovázené pěknými obrázky Adolfa Dudka. Tím, že mají knížky taky pevnou vazbu, se může jejich listování bez obav svěřit i těm malým nenechavým ručičkám – myslím, že i proto je měly holky rády :-) Ani nevím, kterou z těch tří (chybí nám o jaru…) mám nejraději – každá mi pěkně pasuje na právě probíhající období a tak je postupně měním podle měsíců v roce… Tudíž střídám dokola Vařila myšička kašičku, Prší, prší, jen se leje a Pec nám spadla



          Co byl ale celkem boj, tak vybrat pěkně ilustrovanou knížku známých pohádek, která by byla přiměřeně pochopitelná i pro velmi malé děti. V rámci mého nutkání, aby holky znaly i klasické české (cizí) pohádky jsem se jednu dobu prohrabávala knihkupectvími a hledala něco, co splňovalo moje požadavky. Chtěla jsem, aby příběhy byly krátce a jasně sepsány, protože nic neodradí dvou/tří-leté dítě od poslechu víc, než dlouhé rozvláčné příběhy rozepisované na několika stranách, nejlépe ještě složitými frázemi. A už splnění tohoto požadavku vyžadovalo dlouhé hledání… a když jsem k tomu ještě po pár prohlídnutých knížkách přidala ještě požadavek na krásně barevné a jasné obrázky… myslela jsem, že jsem si dala snad nesplnitelný úkol!
          Nicméně, nakonec… po dlouhém hledání jsem našla! Knížku Obrázkové pohádky z vydavatelství BLUG si hned oblíbila i Sofi, která jednu dobu z ní chtěla pořád předčítat. Pohádky jsou krátké, pro každou větu (nebo dvě) z příběhu je zvlášť stránka s jasně namalovaným obrázkem, tudíž i malé děti si dokážou představit, o co tam vlastně jde… a zapojit se do vyprávění. Příběhy jsou sice trochu prokrácené, tudíž nejsou úplně přesné (info pro puntičkáře), ale pro malé děti jsou perfektní. I skladba pohádek splňovala očekávání -  Červená Karkulka, Perníková chaloupka, O budulínkovi, O Sněhurce ad.



          A po čase jsem začala hledat zase pohádkovou knížku, ale už pro (o trochu) větší děti… Chtěla jsem zase nějakou klasiku s obecněji známými lidovými pohádkami. Opět ale pěkné ilustrace, opět spíše kratší příběhy… opět boj. Nakonec se mi ale opět (snad) zadařilo… Líbila se mi Pokladnice pohádek od bratří Grimmů. Příběhy jsou už delší, ale ne předlouhé – soudě podle toho, že tříletá dcera vydržela u čtení jedné pohádky až do konce. Pochopitelně (i pro malé děti) napsané a krásně ilustrované. A obsahují klasické pohádky jako Hrnečku, vař, Locika, O šípkové Růžence, O popelce, Paleček, Žabí princ



          Z naučných knížek o barvách se mi nejvíc líbí svými ilustracemi knížečka Barvy od Lenky Procházkové. Je také ve formě kratších říkadel, ale především každé říkadlo (a tudíž každá dvojstrana) je věnovaná jedné barvičce. Modré moře, bílý sněhulák, Červená karkulka… Na každou barvičku jsou moc krásné obrázky a upřímně řečeno – právě proto se mi tak líbí, moc pěkně barevně vyvedená, hezky se nám ní listovalo.



          No, a nakonec sem musím dát knížky, bez kterých se teď Sofi nikam nehne… Hodně si v poslední době oblíbila sérii knížek Kamilka (možná je to tím, že hrdinka je akorát v jejím věku a asi řeší podobné problémy… :-) ). Každá knížečka má nějaké zaměření a obsahuje čtyři krátké a jednodušeji popsané příběhy vztahující se právě k tomu zaměření. Takže třeba Kamilka a její kamarádi obsahuje kapitoly „Zpátky do školky“, „Kamilka a školní slavnost“ apod. Vyšlo několik sérií, my zatím máme Kamilka a její rodina a Kamilka a zvířátka. A Sofi si podle momentální nálady vždy před spaním volí, ze které se bude číst… Taky jsem jako malá měla „dobrodružné“ příběhy nějaké stejně staré holčičky ráda… prostě jsou to naše holčičí radosti :-)



          Ještě jsem měla připraveno pár dalších knížek, ale docela jsem se rozepsala… Tak abych Vás taky neodradila od dalšího čtení dlouhými a rozvláčnými odstavci vykecáváním se o knihách, tak si je nechám zase na příště. I když trochu doufám, že počasí už dopřeje psaní i o jiných aktivitách, než jen o těch odehrávajících se v teple domova…


Dnešek vypadá celkem slibně…



               

2 komentáře:

  1. Pavlíno, o knížkách píšeš moc hezky, ale proboha neříkej, že takový výhled máš z okna???
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se moje vykecání o knížkách líbilo :-)
      No jo, bydlíme na kopci - proto píšu, že trávím ráda volné chvíle na terase u kávy a pozoruji vše kolem... (jo, a taky se odtud dobře sleduje, jaké počasí se na nás právě žene...) :-)
      Měj se pěkně a díky, P.

      Vymazat