17. května 2017

Kdyby tak den měl víc hodin

          jsem si za poslední dva týdny přála poměrně často. Nějak se na mě zase všechno sesypalo v rozmezí pár dnů a já už jen řešila, na co se vrhnout dřív… Sice se nedělo nic hrozného, spíše se najednou potřebovalo zařídit několik věcí současně… A přestože se to tak občas sejde, jsem si na tyto chaotické momenty stále nezvykla a nemám je prostě ráda. Nemám ráda, když jedu několik dní za sebou v kuse bez toho, abych měla chvilku pro sebe, abych si mohla na chvíli sednout ke kávě a třeba jen tak koukat kolem sebe a srovnávat si myšlenky, jen tak si listovat časopisem nebo si zajít na návštěvu na blogy a kouknout se kde co nového a nechat se třeba inspirovat… Prostě mi v takových dnech chybí mít alespoň hodinku, kdy si můžu dělat, co chci a nikdo a nic na mě nespěchá…

          V těchto uspěchaných dnech se taky většinu času těším na chvíle, kdy bude všechno hotovo (bude-li to někdy?) a budu moci zase využít chvíle, kdy mladší dcera spí, k mojí oblíbené kávové siestě :-) A především se v těch hektických dnech už nedočkavě těším na dovolenou, kde nebudu muset pár dní dělat pořád něco kolem domu, pořád něco neodkladného shánět (momentálně chybějící větší oblečení a boty do jarně/letní garderoby holek), prát, bojovat s narůstající kupou nevyžehleného prádla (navíc mám dojem, že tuhle bitvu snad ani nemůžu vyhrát…) atd. Těším se na to, až si prostě budu moci užívat dny bez větších povinností (doufám) a hlavně se těším na svoji dovolenkovou kávovou chvilku :-)
I když letos zatím nevím, jak to s tím kafem na dovolené vlastně vymyslím… Dokud byla starší dcera mladší :-), tak to bylo celkem jednoduché – po obědě si dcera dala šlofíka a já se uvelebila na balkon s čerstvou kávou, hodila nohy přes druhou židli, prohlížela časopisy (k tomuto účelu přibalené…) a vychutnávala jsem si voňavé kafe, mořské ovzduší a výhled na okolí… Kolikrát jsem si pak říkala, jestli se vlastně těším víc na moře, na cestování nebo na tyto chvilky přímořského nicnedělání :-) Jenže letos… letos to bude složitější. Sofi se před pár měsíci rozhodla, že už je vlastně velká holka, která přes den spát nepotřebuje… Tudíž se trochu obávám, že zatímco si bude odpoledního šlofíka dopřávat naše mladší, já budu muset u čerstvého voňavého šálku kávy s naší starší pročítat Méďu Pusíka, hrát Pexeso nebo stále odpovídat na její dotazy, kdy už se půjdeme zase koupat… No, tak tohle dilema se mi odehrávalo v hlavě, ve chvílích, kdy jsem nevěděla, kam dřív skočit - na druhou stranu mi alespoň to vědomí, že už za pár týdnů bude kafe u moře…, pomáhalo ten shon nějak vydržet.

Jedna z mála chvilek klidu... o to víc jsem si ji užila :-) (Koláč je bezlepkový...)

          Abych si ale jen nestěžovala, tak musím dodat, že těch pár náročných dní smysl mělo… Konečně mi totiž byly doručeny věci do bytu, které jsem si objednala už před pár týdny a nebyly skladem (a bohužel byly všechny dodány právě ve víceméně stejnou dobu), anebo Česká pošta jako obvykle nespěchala s jejich dodáním (což mě zase stálo nepříjemné vyjednávání kdo s koho)… A tak za těch pár dní máme zas o trochu vylepšený dětský pokojík, vyzdobenou terasu květinami (u některých se ale stále snažím o jejich vzkříšení po jejich zážitku s Českou poštou), hotový pozdně-jarní velký úklid, částečně doplněné jarně/letní šatníky a plno ještě drobnějších věcí… A i když nadávám, že jsem se nezastavila, jsem ráda, že je zase několik nových věcí uděláno a mám z nich radost :-)

          A ono i to kafe bylo, jen na něj nebylo moc času. Těšila jsem, že alespoň o víkendu (kdy byly holky u našich) si o přestávkách mezi plněním jednotlivých položek na seznamu (některé rekonstrukční činnosti prostě nejdou dělat s malými dětmi jako se samozvanými pomocníky…) sednu na sluníčko na terasu a vychutnám si svůj voňavý šálek. Jenže člověk míní, počasí mění… A tudíž pokaždé, co jsem si akorát sedla, jsem byla lijákovou přeháňkou (občas dokonce bouřkou) zahnána zase hezky zpátky pod střechu. No, a když si nejde pořádně odpočinout na sluníčku, holky jsou pryč a pracovní seznam je tak dlouhý… tak jsem si z odpočinkového víkendu udělala víkend pracovní, ale aspoň je většina věcí hotová a může nám dělat zase nějakou dobu radost! (No, především vzpamatují-li se ještě nějak ty květiny…) 

Pauza mezi přeháňkami
Po dešti...
A navíc to vypadá, že konečně už snad bude venku opravdu hezky!

Žádné komentáře:

Okomentovat