20. března 2017

O dánském hygge

          (prý se čte „hüke“) jsem toho slyšela hodně a v poslední době se o tomto životním stylu i dost psalo. A právě tím, že se najednou všude okolo mě o hygge vyrojilo tolik článku, jsem nad tím dánským uměním "udělat si život krásným“ začala víc uvažovat… Umím ho tedy nebo ne?

          Dřív jsem si myslela, že snad i ano… dokonce jsem si myslela, že ho ovládám :-) Z těch porůznu pochytaných informací jsem si říkala, že to není nic složitého… Udělat si pohodu já přece umím! Uvelebit se na svoji oblíbenou část gauče (nebo ještě lépe na deku na terasu), zapálit si svíčky, mít kolem sebe kafe a nějaký ten polštář, časopis, rozečtenou knihu nebo výhled na okolní dění… A jen tak si lenošit a užívat si, že teď nic nemusím… Tak tohle byla ještě donedávna moje představa o hygge :-) Ti, co toho o hygge vědí trochu víc než já, se teď možná slušně pobavili, a protože už tuší, že v hygge jsem teprve začátečník, mi snad prominou i skloňování (…fakt nevím, jak se to podivné slovo má překládat a skloňovat).

          Když jsem ale nedávno narazila už na několikátý článek o hygge, začínalo mi to být divné („Proč se toho tolik píše o nějaké “životní pohodě?“). Tudíž ve svých chvílích hygge“ jsem si začala ty články o hygge číst a zjistila jsem, že je to celé trochu jinak…  a taky že ho vlastně neovládám ani trochu… nebo jen maličko.
Hygge vlastně znamená umění udělat si krásnou chvíli v různých situacích. Nejen v těch pohodových chvílích (= to bych uměla), ale i v těch, které se pohodově zrovna netváří. A musím se přiznat, že udělat si pěknou chvilku v situaci, která se mi ani trochu nelíbí, nudí mě nebo mě nebaví, zatím opravdu neumím… Možná se nechávám příliš ovlivňovat svými negativními emocemi, že zrovna něco není tak, jak bych chtěla… Možná to chci mít, co nejdřív za sebou… Ať tak či tak, brání mi to v tom, abych si z té nepříjemné chvíle udělala chvíli příjemnou. Prostě nedokážu sobě (i ostatním) vytvořit příjemný čas:
  • když na dálnici trčíme v koloně
  • když nám začne pršet na výletě v přírodě
  • když v létě už několikátý den za sebou proprší
  • když musím zase uklidit celý byt
  • když jedeme na výlet a památka, kvůli které tam jedeme, je (z pitomého důvodu) zavřená
  • když se balíme na víkend a holky moji snahu o brzký odjezd (úspěšně) sabotují
  • když v pátek večer zjistím, že mi došlo kafe atd. atd.

          V těchto (a v hodně dalších) situacích bych si opravdu hodně přála hygge ovládat. Žít v klidu a nenechat se ničím (obzvlášť takovými prkotinami) rozházet, je tak trochu můj sen. Jenže já zatím jedu v jiném režimu – místo toho, abych si ty nepříjemné věci zpříjemnila, se snažím, aby byly co nejdřív pryč. Těším se, až to bude za mnou (za námi) a budeme mít zase pohodu. Umím si udělat pěkný čas ve chvílích pohody, neumím si ho udělat ve chvílích nepohody. Buď tak nejsem stavěná anebo jsem k tomuto umění ještě vývojově nedošla :-) Ale umět bych ho chtěla… Nebrat tak moc vážně každý nezdar, ale umět se nad něj naopak povznést – to může být krásně a vědomě prožitý život. Tuto schopnost Dánům závidím :-)

 
 Mám ale pocit, že v tomto prostředí jde to hygge prostě nějak snadněji. Jen si tak zajít sednout do parku...

 Projít se městským parkem kolem vody, nadýchat se jarního ovzduší a poslouchat klábosející a hygge dělající skupinky lidí   

          A mně nezbývá, než přijít na to, jak to ti Dánové dělají (i když uznávám, že vzhledem k tamějšímu počasí toho moc na výběr nemají)… Ale já na to jednou přijdu! Jen doufám, že mi to bude trvat kratší dobu než tu, za kterou jsem snad konečně pochopila, o čem ten hygge vlastně je…  

4 komentáře:

  1. Pavlínko,
    moc hezky jsi to napsala a já bych se pod to podepsala, ale..
    Jsem člověk plný emocí celý život, mnohokrát mi záleželo, aby právě v době nepřízně / viz ta kolona, miloučké dětičky /měla ten potřebný balanc, ale s ním člověk přestane vypouštět ty emoce , i třeba blbé a štosuje to v sobě. Když člověk vyletí jako čertík z krabičky, uvolní tu energii ze sebe a občas se poučí.
    Osobně bych já sama za sebe nic neměnila, naopak, nechala bych průchod emocí projít nejen sebou, ale i svým okolím.
    Až budeš v mém věku, pocítíš obrovskou změnu, obrovskou, už nebudeš muset do svého života nic implantovat, přijde to samo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasím, že je potřeba emoce vypouštět, není dobré je držet v sobě. Ale bylo by fajn, se umět nad některé nepříjemné situace povznést :-) Když už s tou situací nejde stejně nic udělat, tak si ji alespoň zpříjemnit... Jak to ale udělat a přitom v sobě nedržet emoce - je docela dobrá otázka :-) Pěkný večer, P.

      Vymazat
  2. Krásně jsi to napsala Pavlíno.
    Tvoje pojetí hygge zvládám také. S nohami nahoře, dobrou kávou, knížkou a třeba i spánkem, když se vloudí:-)
    Některé situace, které popisuješ mě s věkem už z pohody nerozhodí nebo mě rozhodí podstatně méně než dříve. A na druhou stranu - emoce se mají prožít.
    Takže...
    Rozhodně je tento článek zajímavým zamyšlením. Děkuji za něj, moc pěkné.
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za pěkný komentář. Budu doufat, že i mě s věkem přestanou některé situace iritovat :-) A třeba pak budu k tomu umění hygge zase o něco blíž... Je fakt, že pro dělání hygge je potřeba ty negativní emoce ani nemít nebo s nimi aspoň umět pracovat. Pěkné hygge chvíle :-) P.

      Vymazat