13. března 2017

Když potřebuji restartovat

          (a to opravdu nutně), jdu si něco malovat… A ten dovětek v závorce v předchozí větě není náhodou, protože – kdo mě zná – ví, že já a malování nejdeme dohromady. Malování je jedna z několika kreativních činností, které se raději vyhýbám, protože nechci pohoršovat okolí (i sebe) svými primitivními výtvory hodné tak možné předškoláka :-) Nicméně i já (totální laik) jsem musela uznat, že mi malování dokáže krásně pročistit hlavu a celkem slušně znovu nakopnout po mentální stránce.

          V době, kdy bylo toho času o trochu víc (= v domě žádné nebo jen jedno dítě), jsem se restartovávala u antistresových omalovánek. Přiznám se, že původně se mi do nich ani investovat nechtělo („Cože?... To mám utrácet za malování? Ani náhodou!“), ale nakonec zapracovalo několik náhod a omalovánky si ke mně stejně cestu našly. Zkusila jsem si je, a přestože mi přišly tak trochu jako ztráta času, faktem bylo, že mi pomáhaly si srovnat myšlenky. Prostě jsem jen měnila pastelky a vymalovávala daný úsek… A tím, jak jsem jen vymalovávala ta malá políčka, dávala si pozor na nepřetahování a měnila pastelky, jsem vlastně ani neměla čas se hlouběji zabývat myšlenkami, které mi postupně tanuly na mysli. Jak myšlenka rychle přišla, tak rychle zase odešla. A čím víc jsem se ponořila do této víceméně rutinní činnosti, tím víc jsem se odpoutávala od reality a prostě jsem si odpočinula… a tím, že jsem chvíli nemyslela na kde co, si zase odpočinul i můj mozek :-)
                  


          Jenomže… na tuhle „srandu“ je potřeba mít čas. A v domácnosti se dvěma malými dětmi se antistresové omalovánky vymalovávají fakt těžko, protože:
  •           když jsou děti poblíž, tak se malování zvrhne v boj o pastelky a v následnou hlasitou hádku, kdo co a čím si bude malovat… což z antistresových omalovánek udělá spolehlivě omalovánky stresové
  •           když nejsou děti poblíž, tak mě (jen v tuhle chvíli) napadá tisíc jiných věcí, které můžu nebo musím udělat, když mám na to čas a klid… kdybych tu volnou chvíli promarnila „jen“ malováním, tak by mě to taky pěkně stresovalo   

          Omalovánky jsem tudíž nakonec musela schovat hluboko do šuplíku (aby je holky nenašly a neudělaly si z nich svoje omalovánky…) a nechat je tam čekat na dobu: „až to zase někdy půjde…“. A já se snažím restartovat u činností, které mě baví víc a vidím za sebou i nějaké výsledky (rodičovská naučí člověka jen tak neplýtvat časem…). Když už to ale opravdu nejde a já mám pocit, že mi brzy exploduje mozek, tudíž se už nutně potřebuji zase jen chvíli soustředit na pastelky a jasně ohraničené místo na vymalování, tak se to alespoň snažím spojit s něčím užitečným. Prostě musím vidět, že to má i další využití…

          Posledně jsem tak svoji potřebu vypnutí mysli spojila aspoň s tvorbou otáčecích panáčků, které mě zaujaly na Pinterestu (po nalepení panáčků na ruličku se do vystřižených míst na ruličku malují různé obličejíky a jak se pak panáčci otáčí, tak mění emoční výraz). Já se znovu mentálně nahodila u jednoduchého vymalovávání a navíc jsem ani neměla pocit, že by to byla ztráta času (přece tvořím dovednosti rozvíjející hru pro děti, že :-) ), a holky měly z panáčků radost. Po chvíli je sice zdemolovaly (nevím, jestli víc času jsem strávila já přípravou než ony hrou…), ale předtím si s nimi i chvíli pohrály a budu věřit, že si z toho i něco intelektuálně odnesly :-)






         A celé to mohu shrnout do informace (především pro mé blízké) – když už mě vidíte něco malovat, tak mě nechte chvíli v klidu a tichu, potřebuji se restartovat! Díky :-)

2 komentáře:

  1. S malování jsem na tom podobně Pavlíno. Moje dovednosti se v tomto případě zasekly někde na úrovni druhé třídy základní školy.
    Antistresové omalovánky jsem si pořídila taky. Ve víře, že mě to chytne a přes zimu u nich budu relaxovat, jsem koupila i nové pastelky. Stres přišel záhy, když jsem zjistila, že pastelky nemalují. Respektive malují velmi slabě. Jsou totiž tak tvrdé, že se na ně musí dost tlačit. Nevím, jak si s tím poradí malé děti. Je ale pravda, že mě antistresové omalovánky nechytly ani po koupení nových, značkových pastelek.
    Přeji Ti klidný restart a hezký den.
    H.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To chápu, pro mě to taky není relax první priority, spíš až ta nejzazší možnost... Když mi už v hlavě hučí tak, že se nedovedu soustředit ani na čtení nebo psaní...
      Koukám, že ty omalovánky tedy až tak antistresové nebudou, když dokážou vytvořit tolik různých stresů :-) Problém s pastelkama jsem (snad naštěstí) neměla, protože to by mě taky zaručeně odradilo.
      Pěkný den i Tobě :-) P.

      Vymazat