8. března 2017

Ehm, začátek jara...

          tak jsem se na něj těšila a zatím mě teda docela pěkně vypekl. Jsem bez energie a bez nápadů… Přitom to začalo tak krásně – sluníčko hřálo, foukal svěží vzduch, konečně se oteplilo a pomalu jsem začala přesouvat svou existenci i na terasu… Na načerpání energie jako dělané, přesto se cítím zničeně a vyždímaně (že by už jarní únava?). A mohu se jen dohadovat sama se sebou, kdo mi tu energii vycucl víc:
  •       meteorologové, kteří na víkend předpovídali krásné teplé slunečné počasí…  Nalákali nás tak na menší rodinný výlet, na jehož předčasném konci jsme však prochladlí prchali se schovat před opravdu „čerstvým“ větrem do auta.
  •       snad už chronické onemocnění starší dcery, kvůli kterému stále absentuje ve školce… což už evidentně občas deptá i ji samotnou.
  •        opakující se rychlá změna počasí během pár hodin… Tak tento „vtípek“ mě dokáže kvůli migréně nesmlouvavě odepsat na celý den.

          Nakonec je stejně jedno, která z komplikací za to může (zvlášť když na vině jsou všechny!), faktem je, že mi způsobily celkem slušnou fyzickou vyčerpanost a neschopnost něco smysluplného sepsat. S šílenou únavou a zavírajícíma se očima se tak těžko na cokoli soustředí… Tento stav nemám vůbec ráda, protože v hlavě mám tolik věcí, do kterých bych se chtěla pustit (především právě ze začátku jara…), ale chybí mi energie. A já si to svoje ubolavěné rozpoložení dokážu vždycky ještě „krásně“ zhoršit tím, že když to nejde hladce, tak to přece musí jít aspoň silou… tudíž se do realizace svých plánů nutím násilím, což je pak samozřejmě ještě horší… A jako vždy, když už se únavou skoro plazím po zemi, mi konečně dojde, že tudy cesta fakt nevede a nezbývá mi, než kapitulovat a počkat, až se karty zase otočí.

          A tak nezbývá, než se v těchto chvílích radovat vyloženě jen z maličkostí (na větší akce není totiž energie), které s sebou začátek jara nese… Pro mě to je především možnost si konečně vychutnat dopolední šálek kávy venku na terase, nadýchat se přitom čerstvého vzduchu a zasněně hledět do dáli. S mladší dcerou jsme si z toho udělaly takový menší rituál – po svačince se přesuneme na terasu, a zatímco já si dám svoji dávku kofeinu, ona řádí s oranžovou tatrovkou. Sice po dopití kafe se musím zapojit do závodu mezi její tatrovkou a mne přiděleným kočárkem, čímž ze mě ta doplněná energie (po chvíli běhání sem a tam) zase rychlá vyprchá… ale jde o ten pocit jarní svobody a volnosti!


         
        A když už nezabírá ani ta radost z maličkostí a s energií je to opravdu na štíru, tak už je jen jediná možnost – zašít se doma a dopřát si nějakou pořádnou sladkou bombu na zvednutí nálady. K této „chytré myšlence“ jsem dospěla o víkendu :-) A protože nic z toho co jsme měli právě doma, nebylo pro mě ve chvílích totální marnosti dost sladké, pustila jsem se rovnou do přípravy čokoládové pěny. Bylo to rychlé (nepočítám-li těch pár hodin, kdy v lednici tuhne), celkem snadné, dostatečně sladké a navíc jsem měla alespoň trochu dobrý pocit, že jsem přece jen něco za víkend udělala.



         A co dokáže víc nakopnout fyzičku a intelekt než pořádná dávka dobré čokolády a šálek voňavé kávy, že! :-)

6 komentářů:

  1. Pavlínko,
    přečti si u mě předposlední článek a energie ti doběhne, budeš vidět !!!
    Víš, co je zajímavé, jak ty holky milují ty tatrovky, moje vnučka je z ní úplně nemocná, myslím, kdyby byla kluk, vůbec by jí neudělala takovou radost.
    Ta poslední koláž je impozantní, zavřu oči a mám tu chuť na patře.
    Přeji ti mnoho startovacích impulzů, já se startovat nemusím, jsem pořád jako jaderný reaktor, bohužel za to sklízím nyní plody svého úsilí.
    Krásné jarní dny , krásný den žen a posílám nějakou energii...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, trocha té poslané energie ke mne dorazila :-) Stejně nechápu, kam na ni chodíš... takový zdroj bych potřebovala taky (jak je vidět, kafe mi evidentně občas nestačí) :-). Tatrovka je vděčná, taky jsem byla překvapená, jak si s ní dcera vyhraje... no nevím, čím ty holky tak přitahuje :-)
      O doktorech jsem u Tebe četla, chtěla jsem i přidat komentář, jenže moje zkušenosti s doktory jsou tak šílené, že jsem nechtěla ještě víc děsit... V případě našeho zdravotnictví Ti mohu popřát především štěstí na kvalitní doktory (s dobrou náladou...) a hlavně, aby to bylo v pořádku. Pěkný začátek jara i Tobě, P.

      Vymazat
  2. Pavli, nástup jara mě také poněkud zaskočil. V sobotu dobrý a pak se to zase nějak zvrtlo zpátky k zimě. To fakt na náladě nepřidá. Zvlášť, když má člověk naplánovanou činnost, na kterou čekal celou zimu. Přesazování kytek, zastřihávání bylinek a keřů, přípravu záhonů. Zatím to, tedy alespoň u nás, opravdu nehrozí.
    Tatrovku máme pro vnučku na chatě a je to její nejoblíbenější hračka.
    No a vzhledem k mému vztahu k čokoládě, nemohu na Tvé kalíšky s tou úžasnou, čokoládovou hmotou ani pomyslet. A s kávou...to je na Nobelovku:-)
    Hezký večer a ať je líp!
    H.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je ten začátek jara nějaký ošidný - první nás navnadí na krásné počasí (a po zimě si člověk rád rychle přivykne) a pak bum a jsme skoro tam, kde jsme byly - ale s nerealizovanými plány v hlavě, což štve o to víc... Když na nás počasí takhle, tak my proti němu čokoládou a kafem :-) Tak snad se počasí brzy zase umoudří - protože ještě pár takových podivných víkendů a budu mít za chvíli co shazovat :-) Aha - možná proto tak holky řádí s tou tatrovkou, udržují si štíhlou linii :-)
      Tak snad se počasí brzy ustálí, ať je možné se do všech plánů konečně a s energií pustit! Pohodové dny a pěkný začátek jara, P.

      Vymazat
  3. Též musím přiznat, že mě jaro pozitivně neladí!

    NEPLECHA NA PLECHU

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, zatím je to jaro nějaké nevypočitatelné... chvíli pěkně a pak zase zima a déšť - ty neustále změny jsou už celkem vyčerpávající. Snad se to už brzy ustálí - a tím myslím na teplu a slunečnu :-) I tak přeji pohodový březen :-) P.

      Vymazat