4. ledna 2017

Vánoce...

          byly pro mě takové schizofrenní jako celý loňský rok. Skoro bych až řekla, že to byla očekávatelná tečka za celým tím chaotickým rokem a na závěr snad i patřila J Vánoce jsem si jako celý uplynulý rok opravdu "užila" - jen nevím, jak si ty pocity mám vlastně přebrat – bylo to pěkné nebo spíš náročné? Obojí mě (a mnohdy i okolí) stálo hodně sil, ale nakonec ten výsledek za to snad i stál. Na jedné straně jsou ty fajn pocity a ten prožitek, který je ale vyvažován tou prací a vyždímanou energií na straně druhé…

          Ale abych začala popořadě... O Vánocích jsem konečně po několika letech cítila vánoční atmosféru. Snad za to mohl ten sníh za okny (pocházím z hor a jako malá jsem byla zvyklá na kopu sněhu o Štědrém dni), sice ho byla jen trocha tu a trocha tam, ale byla J A když ještě na Štědrý den odpoledne začalo chumelit, bylo to až pohádkové (žijeme na jižní Moravě, tak že by to byl dárek od Ježíška pro mě? J) Všechny předvánoční „povinnosti“ jsem si taky letos naplánovala tak, abych o Štědrém dni měla už volno a mohla se už jen věnovat holkám, což se mi snad i povedlo… A o holkách byl i Štědrý večer, neboť dostat do nich sváteční večeři, když pořád nedočkavostí pokukovaly po stromku (a to tam ještě dárky ani nebyly!), bylo nemožné. A nakonec, když místo jídla začaly postupně demontovat (hlavně ta mladší…) stromek, tak jsme kapra do sebe rychle hodili (divím se, že jsme ještě zvládli v té rychlosti vyčleňovat kosti) a šli čekat ven na Ježíška. No, a po příchodu Ježíška už bylo vše v režii holek…

          Štědrý den a obecně Vánoce už byly o pohodě – odpočívalo se, neuklízelo, jedlo se cukroví, chodilo se ven na sníh (byly jsme část Vánoc u našich, kde bylo toho sněhu o trochu více), hrálo se pod stromkem s nadělenými hračkami, sledovaly se pohádky, pouštěly koledy… takto jsem si představovala Vánoce a myslím, že tak snad letos i vyšly! Jen ta dřina před Vánoci byla občas vyčerpávající. Ale chtěla jsem mít hezké a klidné Vánoce a nakonec se to snad i povedlo. A já si užila ten pocit, že mají holky na Vánoce vše jak by mělo být (a to i ten sníh!) a že já si už můžu hodit nohy nahoru a nedělat vůbec, ale vůbec nic! No, taková idyla to zase nebyla, ale po tom šíleném roce se to klidnějšímu životu alespoň blížilo.







          No, a co říct k uplynulému roku… Popravdě řečeno se mi k tomu moc vracet nechce. Zažila jsem si toho tolik, že doufám, že mám na dlouhou dobu nepříjemné události a situace vybrány. Na druhou stranu musím uznat, že mě to všechno dost posílilo. Už neřeším prkotiny, neboť se mi ani nechce jimi zabývat. Víc si snad věřím a dokážu se nad vícero věcmi už povznést. Z tohoto úhlu pohledu je to vlastně dobře, jen některé věci se fakt nemusely stát! To bych si už raději zachovala kus té své naivity, jen kdyby se některé věci nestaly! Nicméně mám-li to shrnout, tak uplynulý rok jsem si fakt „užila“ a do života mi hodně dal, ale byl strašně vyčerpávající, vykoupený energií, časově, psychicky i fyzicky náročný… A Vánoce si byly vlastně dost podobné (s nadsázkou řečeno) – užila jsem si je, ale stály mě též v adventním čase dost sil. Celý rok byl vyčerpávající a jsem ráda, že je už pryč…

          A teď už se těším na ten letošní rok. Mám pocit, že vše, co se loni řešilo, je ukončeno (klepu) a do roku 2017 jdu s čistým štítem. V hlavě si představuji, co všechno letos budeme dělat, jak snad konečně budeme normálně žít a užívat si roční období, měsíce, výlety, dovolené, pečení, vaření, školku. Snad konečně zase začnu víc zdokonalovat domácnost (a snad i sebe… a holky… no, manžela asi ne, ten mi to nedovolí J), budu snad konečně moct se věnovat systematicky tomuto blogu a bude snad všechno normální. Budu nejraději, když tento rok bude normální!

Čtete-li už někdo občas tento blog, tak Vám taky přeji, ať prožijete rok 2017 normálně a hlavně v pohodě! J


Žádné komentáře:

Okomentovat