27. ledna 2017

Díky letošní zimě

          jsem se vrátila zpátky do dětských let… tedy skrze svoje děti J Myslím, že holky ještě mě a manžela neviděly si tak s něčím vyhrát jako se sněhem a chvílemi jsem měla pocit, že nás ani nestíhaly sledovat…

          Minulý víkend jsme byli na tradiční návštěvě u našich v podhůří a letos nás zima nezklamala – sněhu tam bylo požehnaně. I když uznávám, že do těch návalů sněhu, které pamatuji z mých dětských let, to mělo ještě daleko, ale po těch několika teplých a sušších zimách, to přeci jen byl pokrok. A hlavně obě holky tolik sněhu ještě nezažily ( = ta mladší celkem logicky :-) ) a protože tedy neměly to srovnání, byly z toho víc než nadšené. A po těch několika letech bez sněhu samozřejmě i my. A tak jsme skoro celá odpoledne všichni trávili venku na zahradě, abychom si sníh pořádně užili… protože kdo ví, za kolik let ho zase tolik napadne, že...

          Tudíž… já zavzpomínala na svoje dětství a se starší dcerou jsme si hrály ve sněhu s panenkami – stavěly jsme jim tunely, schody, hrály oblíbenou „hledačku“ (několik panenek se zasype hromadou sněhu a pak se dětskou lopatou hledají a vykopávají… u jedné panenky to chvíli vypadalo, že si na ni budeme muset počkat do doby, než sníh zase roztaje). A mezitím, co jsem začala nasypávat a uplácávat sníh na hromadu, aby vznikl prudší kopec na bobování, se manžel pustil do stavění bunkru a dělaní cestiček ve sněhu. Ty cestičky byly postupně spíš nutností, protože jakmile mladší dcera zjistila, že ve sněhu a nabalená do kombinézy nemůže tak snadno lítat na všechny strany, začala se vztekat a vyrážet ke dveřím, že jde domů, protože „v tomto se fakt namáhat nebude“. Cestičky ji aspoň trochu obměkčily, zimu však vzala na milost až poté, co se našlo několik (střídajících se) dobrovolníků, co ji většinu pobytu venku vozili na saních…





          Zatímco mladší dcera se našemu nadšení tedy vyhnula tím, že se uvelebila do saní, které odmítala opustit, starší byla nucena (ale vypadala, že si to užívá…) bobovat se na právě uplácaném kopečku, vyzkoušet bunkr, projít se v cestičkách, malovat rampouchem do sněhu, dělat andílky, plazit se tunely… a až poté, co jsme byli ke konci už opravdu zničeni a jen jsme se dívali na zasněženou krajinu a fotili radostné dětičky, dostala Sofi prostor pro vlastní kreativitu v hraní si na sněhu – tudíž se bobovaly na mnou uplácaném kopečku panenky a pak si šly odpočinout do bunkru!


V tomhle se mladší dceři moc chodit nechtělo... 




          Škoda jen, že byl víkend tak krátký. Bylo by i fajn zajít sáňkovat na větší kopec nebo se podívat na zamrzlý rybník a sklouznout se na něm nebo se projít v zasněžené krajině… nebo si postavit víc bunkrů a spojit je tunelem… těch nápadů by bylo tolik :-) Snad sníh ještě pár týdnů vydrží (myslím tím u našich… tady na jižní Moravě už ta troška pomalu taje), abychom letos ještě stihli aspoň tu pořádnou bobovačku. Nicméně jsem ráda, že letošní zima dala alespoň trochu holkám pocítit, co je to pořádná kupa sněhu a hlavně, co se s ní dá všechno dělat. A že já si zimu konečně taky užila… :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat