9. listopadu 2016

O bezlepkové pečení

          jsem se o víkendu opět pokusila… Tentokrát jsem zkoušela upéct bezlepkové povidlové rohlíčky, které mě zlákaly při prohlížení kuchařky J Jednou za čas na mě totiž padne taková podivná nálada, kdy mám na něco chuť, ale při pohledu na bezlepkovou nabídku v regálech obchodů si nějak nemůžu vybrat… Protože to zkrátka není ono (a taky tam většinou mají pořád to samé, co jím stále dokola)! V tomto období mám většinou chuť na něco pořádného, upečeného a nejlépe domácího, co chutná jinak než klasická nabídka v obchodech…

          No… a v takových chvílích otvírám kuchařky. Při listování si představuji výsledek a přemýšlím, jestli je to to, na co mám chuť J A tímto způsobem jsem si minulý týden vybrala právě kynuté povidlové rohlíčky, neboť už při čtení receptu jsem věděla, že je to ono…

          Popravdě řečeno, jsem měla trochu strach z pečení z kynutého těsta, protože s ním moc zkušeností nemám a u bezlepkového pečení to u mě také často probíhá formou pokusu a omylu – stačí použít jen jinou mouku a už je výsledek jiný (a většinou nestojí za nic…). A i tentokrát jsem musela improvizačně zasáhnout už do procesu kynutí, neboť to kynuté těsto zkrátka nějak nekynulo… tudíž jsem zaměnila postup v receptu a pak už to naštěstí šlo (buď byla chyba v receptu anebo jsem něco zpočátku zvrzala). Nicméně nakonec se musím pochválit, protože rohlíčky byly chuťově vynikající! Vzhledově vypadaly sice všelijak (rohlíčky by v nich viděl jen člověk s bujnou fantazií…), ale chuťově byly přesně tak, jak jsem se na ně naladila už při čtení receptu. A v teple domova s teplým espressem a se sychravým listopadem za oknem chutnaly přímo božsky…



          A zbylo jich na mě hodně! Manželovi nebylo dobře, takže si jen trochu zobl a starší dcera odmítá jíst cokoliv jiného, než je jejích pět zavedených a chuťově ověřených potravin. Už při pečení, kdy házela povidla na těsto, se na tu neupečenou a patlavou hmotu vážně zadívala a pronesla své oblíbené: „To mi nechutná!“ A v tomto duchu to samozřejmě po upečení odmítala vůbec ochutnat. Tak jsem se o rohlíčky podělila s mladší dcerou, které jsem odlamovala bezpovidlové části, a alespoň ta vypadala, že si vážně libuje. Zatím je vděčným strávníkem J
          
          Faktem ale je, že s bezlepkovým pečením stále bojuji… Což mě docela štve, protože pečení (na rozdíl od vaření) mě vždycky bavilo. Mám už sice pár bezlepkových receptů, které mám odzkoušené a u těch vím, že se mi (většinou) povedou, jsou to takové moje jistoty… Jenže já stále potřebuji zkoušet nové a tak si občas nechám darovat další bezlepkovou kuchařku a zkouším a zkouším...  Láká mě představa ve stylu filmu Julie a Julia (= knihu jsem nečetla), kdy upeču všechny recepty z jedné kuchařky - jen tedy v o dost skromnější verzi, kdy jen upeču (ne uvařím) všechny buchty, řezy a zákusky z jedné bezlepkové kuchařky J  


Tvarohové kobližky (mé oblíbené). Vypadají sice všelijak, ale chutnají božsky...
Čokoládové dortíky


          Momentálně nejraději peču z kuchařky od Ivy Kohoutkové Pečeme bez lepku, která je pro bezlepkáře u nás už tak trochu klasika. Na její recepty se dá prostě vždy spolehnout! Ráda mám ale taky kuchařku německých autorek T. Maquardt a B.-M. Lanzenberger Vaříme zdravě bez lepku, kde je spíše výběr z cizích jídel (špagety, těstoviny, švábské vafle, Francouzský třešňový koláč atd.), a se kterou mám taky dobré zkušenosti. A posledně jsem dostala kuchařku od Ivany Šmatové Moučníky bez lepku, kterou sice ještě nemám odzkoušenou, ale na vyfocené moučníky a řezy už se mi sbíhají sliny.



Žádné komentáře:

Okomentovat